Nejdřív to vypadalo jako poměrně náročná mise, ale když se k nám přidaly i milé kamarádky z 6.C, hned jakoby vyšlo nad Měšicemi slunce. A sotva děti před zámkem uviděly Hanku, okamžitě zapomněly, že je vlastně docela studí úplně mokré nohy. Společně s Bohoušem, Hankou, s rodiči i sourozenci, se vydaly na cestu plnou úkolů a hledání. 

Za každý splněný úkol jim Bohoušek z měšce vydal jednu indicii. Všechny dohromady zněly: "Cíl je nový začátek, vraťte se zase nazpátek." A skutečně. Potom, co děti našly v parku liliovník tulipánokvětý, určily liščí stopu, utkaly pavučinu a zavinuly do ní Bohumila, spočítaly okna i komíny na zámku, chovaly se jako příšery příšerně, vymyslely příšerkám ta nejkouzelnější jména, zdolaly hmatový chodníček (notně mokrý, někteří v ponožkách), nasbíraly a prozkoumaly pro Bohouše hmyzí svačinu, vrátili se všichni zase nazpátek před zámek. A tam už jen stačilo pořádně zavolat na svoji příšerku jménem. 

Věřte, nevěřte, na jednom ze stromů se skutečně příšerky objevily. Honem jsme je otrhali a našli jim krásné nové domovy.

Bohouš si v pavučině šťastně hoví dodnes, některé příšerky nám začaly chodit do školy a hezký společný zážitek si necháme napořád.