Děti si tentokrát opravdu vyzkoušely nejen svoji kreativitu, ale také trpělivost (která byla pro mnohé opravdovou výzvou). Vše začalo s polotovarem háčkované plyšové hračky – bez tváře, bez očí, bez charakteru. A odtud už se rozběhla fantazie naplno.

Děti dostaly volnou ruku v tom, aby si vymyslely, kdo jejich postavička je. Kým je? Odkud pochází? Jak vypadá? Jaké má sny a co ji čeká v budoucnosti? Tyto otázky vedly ke krásným příběhům, které děti zpracovávaly v hodinách slohu. Kromě psaní si děti své postavičky také kreslily, hrály si s nimi a vymýšlely další detaily.

V hodinách výtvarné výchovy a pracovních činností dostaly děti možnost dokončit své postavičky do nejmenších detailů. Se zásobou vlny, háčků, jehel i výplní byla cesta k dokončení hraček otevřená, jen projít. Některé děti háčkovaly chybějící části, jako oči, uši nebo nosy, jiné se pustily do šití a vyšívání. Tady bylo krásné sledovat, jak se děti učí navzájem! Několik šikovných žákyň, které už měly zkušenosti s ručními pracemi, se chopilo učitelské role a s velkou ochotou a trpělivostí pomáhaly ostatním. Ukazovaly jim, jak správně držet háček, jak na uzlíky nebo jak připevnit uši, a vytvořily tak krásnou spolupracující atmosféru.

Postavičky tak nakonec získaly nejen oči, nosy a vlasy, ale hlavně charakter. Některé se díky práci svých autorů proměnily úplně, a dokonce i děti byly překvapené, jak se jejich postavy doplněním několika drobných detailů proměnily.  A co bude dál? Teď se těšíme na stop motion animaci, kde háčkovaní hrdinové opravdu ožijí a předvedou své příběhy v pohybu.

Tento projekt ukázal, že propojení různých předmětů může děti nejen inspirovat k rozvíjení jejich tvořivosti, ale také podpořit vzájemnou spolupráci. Jsem pyšná na to, jak se děti podporovaly a pomáhaly si. Možná, že se nám nepodařil ten nejúhlednější steh na světě, ale to zase nakonec není tak důležité. ????